V souvislosti s letošním 35. výročím založení ASKOT se výbor rozhodl projít a uspořádat archiv, který je uložen v sídle asociace. Úkolu se ujala předsedkyně ASKOT Dominika Winterová a já. V tomto článku bych vás rád stručně obeznámil s výsledky naší „archivářské mise“ 🗃️.
Především je třeba zmínit, že jednotlivá období historie ASKOT jsou v archivu zastoupena velmi nerovnoměrně: z některých let se dochovala podrobná a přehledně uspořádaná dokumentace činnosti (zápisy z valných hromad a schůzí výboru, seznamy členů, korespondence, zápisy z jednání s agenturami, Ministerstvem zahraničních věci nebo Pražským hradem, vydávané dokumenty atd.), a naproti tomu jsou několikaletá období, k nimž archiv neobsahuje vůbec nic – buď se dokumenty ztratily, nebo je v té době nikdo ani nearchivoval. Úbytek dokumentů souvisí také s přechodem na elektronickou komunikaci – dalším úkolem tedy bude vytvoření přehledného archivu významnějších elektronických písemností.
Mezi dobře pokrytá období patří velká část 90. let, díky čemuž se můžeme dočíst nejeden zajímavý údaj o době, od níž už nás dělí pěkná řádka let a jejíž realita se od té dnešní v lecčems hodně lišila.
Například z tehdejších požadavků a doporučení týkajících se technického zázemí se dozvídáme, že tam, kde nebyly stálé tlumočnické kabiny, používaly se většinou kabiny na stůl . V sále s hlasitým ozvučením tyto otevřené kabiny představovaly výrazně horší pracovní podmínky pro samotné tlumočníky, ale byly nepříjemné také pro posluchače, protože tlumočníkův mikrofon bral i ozvučení sálu, a to tím spíš, pokud byly kabiny umístěny u jeho zadní stěny, od níž se zvuk odrážel 🔊. V tomto ohledu jsme se posunuli o poznání dopředu.
Lze ale najít i příklady ústupu od některých tehdejších požadavků. Tak třeba „Vzorové všeobecné smluvní podmínky pro konferenční tlumočení“, které ASKOT pro své členy vydal někdy kolem poloviny 90. let (mnohé dokumenty nejsou datovány), stanoví přísnější podmínky pro účtování přesčasového tlumočení, než je dnes obvyklé: přesčas do jedné hodiny za 25 % základní sazby, do 3 hodin za 50 % základní sazby, delší přesčas nepřípustný. Tentýž dokument požaduje také „plné znění všech podkladových materiálů“ nejpozději – z dnešního pohledu neuvěřitelných – sedm dnů před zahájením konference ⏳.
ASKOT měl vypracován podrobný přehled stavu kabin a techniky v různých pražských konferenčních sálech. Zlepšování pracovních podmínek a šíření praxe odpovídající normám AIIC chtěl ASKOT podpořit také seminářem se západoevropskými kolegy, který zorganizoval v říjnu 1994 na okraj pražského zasedání Komise AIIC pro spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy (CECO).
Přes rozdíly mezi „dávnými devadesátkami“ a současností jsou některá témata, jež se celou historií ASKOT vinou jako červená niť:
💸 Je přípustné vydávat doporučené sazby?
© Je tlumočení autorským dílem, které může být předmětem autorskoprávní ochrany?
V archivu ASKOT se k těmto otázkám dochovalo několik právních rozborů.
Stále aktuálním tématem doporučených sazeb se zabývá stanovisko advokátky JUDr. Jany Kümmelové z roku 1994. Vyplývá z něj, že doporučené minimální sazby ASKOT měly tehdy spíše závazný charakter. Jejich opakované porušování totiž mohlo být důvodem pro vyloučení člena, neboť bylo chápáno jako porušení etického kodexu, který zavazuje k solidaritě mezi členy ASKOT. Takovéto „závazné doporučení“ se autorce rozboru jeví jako omezování nebo vylučování hospodářské soutěže, protože může vést k eliminaci volné tvorby cen. Advokátka doporučila uvádět sazby ve formě, která by „spíše konstatovala současný nebo minulý stav“.
Otázka tvůrčí povahy tlumočení měla význam nejen z hlediska případné autorskoprávní ochrany, ale v 90. letech také z hlediska danění. ASKOT tehdy pro své členy vystavoval potvrzení pro jednání s finančními úřady (dochovaný exemplář je z února 1995), v němž uvádí, že „již před listopadem 1989 spadalo konferenční tlumočení pod autorský zákon a konferenční tlumočníci (…) byli pojištěni jako umělci a odváděli daň z literární a umělecké činnosti“. Právní rozbor postavení konferenčního tlumočníka, který v roce 1992 pro ASKOT vypracoval advokát JUDr. PhDr. Oldřich Choděra, ovšem svědčí o tom, že v první polovině 90. let panovala celá řada nejasností ohledně výkladu nově vznikající právní úpravy, ať už šlo o daň z příjmů fyzických osob, DPH nebo samotný způsob, jakým lze činnost konferenčního tlumočníka vykonávat (zda jako živnostník, nebo na základě autorského zákona). Výkladové nejasnosti měly za následek nejednotnost a obtížnou předvídatelnost rozhodovací praxe finančních úřadů a jiných orgánů státní správy. Na některé důležité zákony se navíc teprve čekalo (např. důchodové pojištění).
Některé zajímavé dobové dokumenty představíme na malé výstavě, kterou u příležitosti 35. výročí ASKOT připravujeme na říjnové Jeronýmovy dny. Milovníci byrokracie se mohou těšit třeba na žádost o přidělení IČO z roku 1990 🧐. Zásadní listiny se chystáme digitalizovat a umístit na internetové stránky ASKOT.
🔍 Vážní zájemci o bádání ve fyzickém archivu se mohou obrátit na výbor, který jim archiv zpřístupní. Tato možnost může být zajímavá pro studenty, kteří v archivu najdou cenné zdroje informací pro seminární nebo bakalářskou práci na téma dějin tlumočnictví v České republice.