Filozofická fakulta UK se v rámci hledání úsporných opatření rozhodla zrušit Ústav translatologie, jediné vysokoškolské pracoviště v Česku, které poskytuje specializované magisterské tlumočnické studium.
Naprosto nepopírám, že je fakulta ve špatné finanční situaci, kterou musí neodkladně řešit. Způsob, jakým se to rozhodla udělat, je však plivnutím do tváře většině jejích vyučujících – kdybychom se totiž všichni řídili stejnými chladnými kupeckými počty jako teď vedení FF UK, na „fildě“ už by nikdo z nás dávno nepracoval. Ekonomicky to totiž absolutně nedává smysl.
Mám více než 15 let tlumočnické praxe, z toho 8 let pro instituce EU. Na ÚTRL působím 12. rokem a moji výuku hodnotí nadřízení i studující jako vynikající. Pracuji na poloviční úvazek, ale „fildě“ věnuji výrazně víc času a energie než je těch 20 hodin týdně, které mám zaplacené. Měsíčně si takto vydělám 17 400 Kč čistého. Tedy částku, která odpovídá cca 1,5–2 dnům konferenčního tlumočení.
Proč to tedy dělám, když to ekonomicky nedává smysl (ano, víc bych si vydělala jako vedoucí směny v Lidlu)? Protože jsem srdcař. Protože mi dává smysl předávat své specifické know-how novým generacím tlumočníků, kteří budou v polarizované době zmítané umělou inteligencí potřeba víc než kdy dříve. Protože mě baví pracovat s mladými lidmi. Protože vidím konkrétní výsledky své práce v podobě absolventů, kteří úspěšně složí akreditační zkoušky do EU nebo se etablují na českém tlumočnickém trhu. Protože některé hodnoty jsou důležitější než peníze.
Proto mě tak ranilo, že rozhodnutí FF UK bylo evidentně vedeno čistě ekonomickými úvahami – žádná snaha najít win-win řešení, které by zachovalo jedinečnou instituci s jejím jedinečným přínosem a zároveň dosáhlo kýžených úspor (a že takové řešení existuje), prostě se jen od stolu škrtla „zbytná“ položka v rozpočtu. A nám, kterých se to nejvíc týká, to bylo oznámeno jako hotová věc.
Vedení FF UK tím v mých očích porušilo nepsanou dohodu: „My si uvědomujeme, že naše fakulta stojí a padá se srdcaři, a vy se můžete spolehnout, že to budeme mít při jejím řízení na paměti: budeme k vám přistupovat jako k partnerům, s úctou a respektem, když už vás nemůžeme pořádně zaplatit, nezredukujeme vás na pouhé lidské zdroje.“
Místo toho se bohužel ukázalo, že i na fakultě, která má v názvu filozofická, jsou peníze až na prvním místě. A respekt a partnerský přístup tak musejí jít stranou.
Smutný to obrázek dnešní doby…