Kolegyni Jindru Dvořákovou zná většina z nás jako vynikající tlumočnici. Je ale také talentovaná malířka, která má za sebou svou první výstavu.
Jak se Jindra k malbě dostala, co ji inspiruje a co plánuje do budoucna?
Odpovědi najdete v našem rozhovoru.
___
Milá Jindro, ne všichni kolegové vědí, že se věnuješ i výtvarnému umění. Co Tě k němu vlastně přivedlo a kdy ses mu začala věnovat? 🎨
Tvořit jsem začala už v dětství. Malovala jsem princezny i draky, zdobila panenky a navštěvovala kurzy v základní umělecké škole. Na letošním setkání se spolužáky ze základní školy mě více bývalých spolužáků spojovalo s výtvarným světem než se světem jazyků. Pak jsem barvy a štětce dala na dlouho k ledu a vrátila se k nim až před necelými deseti lety, kdy jsem se přihlásila na letní kurzy Akademie výtvarných umění pro veřejnost.
Tvoje hlavní profese je konferenční tlumočení – myslíš, že se nějak odráží ve Tvé umělecké tvorbě? 🎧
Extrovertní část mého já miluje adrenalin simultánního tlumočení na konferencích, politických jednáních i kulturních akcích. Moje introvertní část naopak touží pozorovat mraky, zachytit paprsky zapadajícího slunce před koncem jednání. Malba se nabízí jako protiváha mé tlumočnické profese: přináší možnost spočinutí, rozjímání, ale i dynamického pohybu.
Zároveň mi tlumočení dává příležitost navštívit zajímavá místa doma i v cizině. A tam samozřejmě pozoruji nejen „černobílé“ kulisy jednacích sálů, ale i barevný svět jejich okolí.
Kde nejčastěji čerpáš inspiraci? Jsou nějaká konkrétní témata, ke kterým se často vracíš? 🌅
Ráda pozoruji krajinu, zrcadlení na vodní hladině, hru světla a stínu, stromy, hory a jezera, nejlépe ve chvíli zlaté hodinky. Krajina bez lidí, teplé barvy západu slunce. Pohled z výšky.
Jak vypadá Tvůj tvůrčí proces – plánuješ obraz dopředu, nebo necháváš všechno volně plynout?
Někdy maluji a kreslím rychle, téměř automaticky, bývá to po měsících příprav a skicování. Jindy obraz vzniká postupně. Zvolím si téma, i když se jeví jako neuchopitelné. Jak procházím jeho jednotlivé aspekty, nořím se do něj hlouběji. Všímám si jednotlivých vrstev. Téma mě pohltí svou hloubkou. Dělám si poznámky, drobné skici. Připravuji plátno. Rozvrhnu si obraz a namaluji budoucí světla a stíny do základní vrstvy akrylem. Pak přejdu k oleji: míchám barvy a nanáším jednotlivé vrstvy. Někdy mohu už v té fázi dílo prohlásit za hotové, jindy se k němu s odstupem času vracím. V soustředění a současně intenzivní práci se odráží moje práce tlumočnice. Trvalo to krátce? Vlastně ne, výsledku předcházela dlouhá příprava.
Používáš různé techniky – olejomalbu, kresbu suchým pastelem, akvarel. Která je Tvoje nejoblíbenější a proč? 🖌
Nejraději mám olejomalbu a kresbu suchým pastelem. U obou technik mě baví míchání barev a nanášení jednotlivých vrstev, někdy i moment překvapení po zaschnutí díla. Olejomalba na plátně má velmi příjemný povrch, mohu si na něj sáhnout. (Naproti tomu kresba pastelem přináší kontakt s hmotou při samotné tvorbě, pastely se rozmazávají prsty… Výsledný obraz zůstává i po fixaci velmi zranitelný, musí se před dalšími dotyky chránit, proto se vystavuje pod sklem).
Máš nějaký svůj nejoblíbenější obraz, který bys nikdy neprodala? 🚫
„Tenhle obraz neprodávejte…“ jako bych slyšela slova Libora Kalába na letním kurzu UMPRUM před pár lety. Obraz, který bych neprodala, je inspirován výhledem od Chapelle de la Garoupe v Antibes.
Do 19. června bylo možné Tvoje obrazy vidět na výstavě Krajiny duše / Soulscapes v kavárně mamacoffee v Praze – Nuslích. Jaké máš dojmy? Byla to Tvoje první výstava?
Výstava byla nakonec prodloužena do 25. června. Ano, byla to moje první výstava a velký zážitek. Moc děkuji všem, kdo se přišli podívat nebo si o obrazech popovídat.
Co plánuješ dál, na co se můžeme do budoucna těšit?
Ráda bych zkusila práci s většími formáty, a také v prostoru. Bude to šperk, socha nebo velký murál? Nechte se překvapit.
Moc děkuji za odpovědi!
Já děkuji za inspirativní otázky a přeji všem příjemné léto plné krásných výhledů!