V tomto článku vám přinášíme rozhovor s Janem Sládkem, autorem projektu Symbolovnik.cz. Symbolovník je nástroj, který umožňuje prohledávání databáze symbolů pro tlumočnický zápis. Pokud ho ještě neznáte, rychle si ho rozklikněte a uložte do záložek! Potom se v klidu vraťte sem a užijte si rozhovor.
Čím jste chtěl být, když jste byl malý?
Asi ve čtvrté třídě jsem v předmětu „Volba povolání“ vyplnil do nějaké kolonky, že bych chtěl být spisovatelem nebo překladatelem. Od té doby se hodně změnilo, pochopil jsem, že stát se úspěšným spisovatelem není tak jednoduché, a člověk nejdřív musí získat životní zkušenosti, aby měl svým čtenářům co předat. Práci překladatele jsem si nakonec i vyzkoušel, k tomu se ještě dostanu.
Čím jste teď?
Programátorem.
Pokud nejste v oboru, co děláte přesně teď? Proč jste v oboru nezůstal?
Vyvíjím mobilní aplikace, převážně pro německé firmy. Vždy mě bavilo učit se cizí jazyky, ale profesně jsem v nich jako dospívající asi neviděl dostatečnou perspektivu. Vlastně jsem ani nevěděl, že profese jako tlumočník nebo překladatel na volné noze existují. Programování jsme měli v rodině, takže jsem sáhl po něm.
K představě svého desetiletého já jsem se vrátil v dvaceti pěti letech, kdy jsem se rozhodl pro studium překladatelství. Po něm jsem si, přes všechny neblahé zvěsti, které o nich kolovaly na univerzitě, zkusil i práci v překladatelské agentuře. Neměl jsem však pocit, že by práce vzhledem k míře zodpovědnosti, pracovnímu vytížení a stresu, který s ní byl spojen, byla adekvátně ohodnocena. Nepovažuji to ale za vinu zaměstnavatele, spíše za vlastnost segmentu trhu, ve kterém se člověk pohybuje, a formy spolupráce, kdy značnou část příjmů spolknou provozní náklady zprostředkovávající agentury. Navíc už tehdy byl obor pod značným tlakem stále dokonalejších překladačů založených na umělé inteligenci, který v posledních letech nejspíš ještě zesílil.
Věřím, že jako freelancer si člověk může vytvořit podstatně lepší pracovní podmínky, v té době jsem na to však neměl odvahu ani dostatek informací, kde a jak začít.
Jak vznikl Symbolovník? Bylo to při studiu konsekutivy na ÚTRL, protože jste cítil potřebu takový nástroj pro studium mít?
Přesně tak. Přes veškerou ochotu a skvělý pedagogický přístup naší učitelky při hodinách tlumočení mi vadilo, že jsem na ni byl odkázaný jako na jediný zdroj symbolů pro tlumočnickou notaci. A jelikož nerad lidi s čímkoli obtěžuji, snažil jsem se si i v tomto případě poradit sám. V dnešní době elektronických slovníků a inteligentních vyhledávačů jsem si při hledání symbolů pro domácí úkoly připadal, jako bych se vrátil v čase někam na přelom tisíciletí, kdy se telefonní čísla hledala v tlustých žlutých knihách.
Navíc jsem již delší dobu chtěl vytvořit a dotáhnout do konce nějaký osobní programátorský projekt, protože nedokončených aplikací jsem měl v šuplíku už několik.
Jak náročné bylo dostat symboly z učebnice do formy “slovníku”?
V tomto případě jsem aplikoval přístup líného programátora, kdy jsem si hned na začátku vytvořil takové podmínky, abych dokázal projekt realizovat s minimem nadbytečného úsilí. V první fázi vývoje jsem tak do Symbolovníku naprogramoval nástroj pro kreslení symbolů, který je ukládal přímo v digitální podobě a umožňoval opravy chybných tahů, křivých čar či šišatých kruhů.
Stránku jsem si otevíral během přestávek nebo na cestách v telefonu, kde jsem symboly kreslil prstem na dotykovém displeji. Díky tomu se ukládaly rovnou v elektronické podobě a odpadla potřeba následné digitalizace. Poté bylo nutné je ještě přeložit do zbývajících dvou jazyků, aby Symbolovník umožňoval vyhledávání všech symbolů v angličtině, češtině i němčině.
Jak vznikla spolupráce s Judith S. Farwick? Odkud se znáte a jak vypadala symbióza v praxi)?
Teď jste mě přistihl, musel jsem zalovit v e-mailové konverzaci s Judith, abych se ujistil, kdo se na koho vlastně obrátil jako první. Bylo to tedy tak, že v říjnu 2020 mě Judith kontaktovala s tím, že by ráda přispěla do Symbolovníku několika vlastními symboly. Pochází z Düsseldorfu a osobně jsme se nikdy nesetkali, ale vyměnili jsme si řadu e-mailů (nejen) ohledně mojí bakalářské práce. Vedle své práce jako tlumočnice na volné noze Judith tehdy také vyučovala tlumočení na univerzitě a nejspíš se svými studenty narazila na užitečné symboly, které v databázi zatím chyběly. Já v té době měl již schválené téma bakalářské práce na ÚTRL, kterým byl překlad části knihy zabývající se profesí překladatele na volné noze. Když jsem se dozvěděl, že Judith napsala knihu o tlumočnické notaci, neváhal jsem a požádal o změnu tématu.
V té době již byl Symbolovník v provozu a jeho databáze téměř odpovídala současnému stavu. Judith do ní přispěla několika desítkami symbolů a přišla s myšlenkou řazení symbolů do kategorií, kterou jsem do projektu zapracoval. Výrazně jsem ji pak ale už nerozvíjel, nejspíš i proto, že Symbolovník vnímám primárně jako vyhledávač. Logické vztahy mezi symboly a způsoby jejich odvozování se člověk může naučit na kurzech tlumočení nebo v knihách podle mého názoru lépe, než by to kdy dokázal Symbolovník.
Odkazujete na knihy současných autorů, např. A. Gillies či R. Jones. Setkali jste se? Hovořili jste o Symbolovníku?
S Andrewem Gilliesem jsem si vyměnil několik e-mailů ohledně Symbolovníku, osobně jsem se však ani s jedním nesetkal. Jejich knihy jsem ale v rámci studia četl a myslím, že jsou pro každého zájemce o profesi konferenčního tlumočníka velmi přínosné.
Pokud nyní netlumočíte, používáte symboly (nebo obecně principy notace) ve své práci? Případně i v normálním životě?
Symboly jsem používal například při psaní poznámek v některých předmětech na univerzitě, ale časem jsem zjistil, že čas, který ušetřím, při jejich zápisu, pak opět ztratím, když se je po sobě snažím luštit. Navíc pro symboly nefunguje tak dobře fotografická paměť, kterou možná do určité (velmi omezené) míry mám. V současné práci využívám spíše jazykové znalosti, za které do značné míry vděčím studiu na ÚTRL a Lipské univerzitě.
V normálním životě jsem pro symboly zatím nenašel využití.