Na Jeronýmových dnech 2024 proběhla přednáška Konferenční tlumočení v průběhu dvou desetiletí: proměny profese pohledem tlumočníků. Hosty byli Roderick Jones a Jakub Renner. Program Askotu zahájila a hosty uvedla prof. Ivana Čeňková.
Pokud jste akci nestihli, zde je shrnutí nejzajímavějších bodů.
V úvodu profesorka Čeňková zmínila, že „se před vstupem do EU museli tlumočníci učit nový retour.“ Tlumočit do cizího jazyka nebyl problém. Problém byl tlumočit tak, aby tomu rozuměli tlumočníci z ostatních kabin, kteří o Česku často věděli velmi málo a potřebovali dál tlumočit z pilotáže. Bylo tedy potřeba si uvědomit, co posluchač ne/ví, a často být explicitní.
Počátky české kabiny v Institucích podle Rodericka Jonese
Na jednom z prvních přípravných jednání před přistoupením ČR někdo pronesl: „všichni víme, že tlumočení je na prd“.
Počáteční fáze se tedy nesla v duchu osvěty.
Nejčastější výtky ohledně tlumočení směřovaly na terminologii a přesnost (nikoliv na styl a kvalitu jazyka!). Nováčci neznali žargon EU a mnoho termínů nemělo v češtině ustálené ekvivalenty. Důležitá byla spolupráce se stálým zastoupením.
Velké úsilí bylo také potřeba k tomu, aby delegáti posílali podklady s dostatečným předstihem, a tlumočníci tak měli tlumočníci dostatek času na přípravu ke kvalitnímu výkonu.
Během prvního předsednictví v roce 2009 se ukázalo, jak je tlumočení užitečné a přínosné.
Postupem času došlo k posunu vnímání tlumočení od „chci rozumět, co říkají ostatní“ ke „chci, aby mě správně převedli“. (Protože příspěvky ostatních delegátů jsou k dispozici v zápisu.)
Český klient v Institucích chce především, aby ho tlumočník dobře přetlumočil do cizího jazyka. Zároveň nemá důvěru v tlumočníka-cizince, že sdělení z češtiny převede správně, a preferuje tlumočníka-Čecha.
To znamená velký tlak na kvalitu retouru, zvl. anglického. Někteří delegáti dokonce považují tlumočení do angličtiny za „tu oficiální verzi“, byť oficiálních jazyků EU je 23.
Tlumočníci s retourem skutečně mají nelehký úkol. Poslouchají je (a kontrolují) 4 publika:
1. posluchači, kteří jsou rodilými mluvčími angličtiny,
2. kolegové tlumočníci, kteří z anglické pilotáže tlumočí dále,
3. delegáti z neanglofonních zemí, kteří preferují poslech v angličtině,
4. kolegové řečníka, kteří kontrolují, zda je do angličtiny převáděn správně.
Současnost tlumočení pro EU očima Jakuba Rennera
Hlavními tématy Jakubova příspěvku bylo: online tlumočení a umělá inteligence.
Vedle čtyř skupin posluchačů výše jsou pátým publikem tlumočníka posluchači streamu jednání Evropského parlamentu. Tlumočení těchto jednání se totiž vysílá a kdokoliv si ho může pustit online.
AI má inteligenci, ale nemá vědomí (schopnost vnímání emocí). Tlumočník je pro komunikaci zcela zásadní, protože má vědomí a tím dokáže překonávat jazykové a kulturní bariéry a podporovat tak porozumění mezi kulturami.
AI také nemá schopnost být taktní a zdvořilá. Zkuste si sami pro sebe říct, jak byste uprostřed jednání přetlumočili poznámku předsedající: „The Ukrainian is late.“ a jak by to samé přeložil stroj.
V kontextu situací, kdy je projev řečníků čím dál častěji zobrazován formou přeložených titulků na obrazovce v reálném čase, bylo zajímavé zamyslet se nad časem, který potřebuje AI nástroj k autokorekci svého výstupu a průměrnou dekaláží tlumočníka z masa a kostí. Hádejte, kdo by vyhrál.
Velký problém u AI nástrojů je bezpečnost informací. Důvěrné materiály tlumočník nesmí nahrát ani do placené verze nástroje. Není totiž jisté, kde data skončí a kdo si je bude moci přečíst.
V Institucích platí pro užívání AI nástrojů přísný vnitřní předpis. Zjednodušeně řečeno je možné tyto nástroje použít pouze pro přípravu projevů na akreditační zkoušky a vždy je nutná kontrola výstupu.
Velkou výzvou do budoucna bude, jak si tlumočníci získají zpět důvěru posluchačů, kterou naruší (narušili?) roboti.