V březnu ASKOT navázal na spolupráci s inciativou Orange Tree Translators’ HUB, a tentokrát i s mou domovskou Univerzitou Palackého v Olomouci, a aktivně se zapojil do již druhé mikrokonference, a to na téma odborného vzdělávání překladatelů a tlumočníků. Zastoupení ASKOT bylo víc než reprezentativní, jelikož akci moderovala skvělá Adéla Zummerová Kotasková, z níž už se pomalu stává moderátorská stálice, a jednou z panelistek pak byla předsedkyně ASKOT Dominika Winterová. Tu v panelu doplnili Kateřina Newland Ešnerová, konferenční tlumočnice a vyučující na Ústavu translatologie, a Matouš Hájek, překladatel a spolumajitel agentury Explika. Trojici tuzemských panelistů doplnila Nune Ayvazyan ze španělské univerzity v Tarragoně, která nabídla srovnání se zahraničím.
Vzdělávat by se chtělo, ale…
V rámci mikrokonference byly prezentovány výsledky online průzkumu mezi překladateli a tlumočníky ohledně jejich dalšího vzdělávání. Nepříliš překvapivě z průzkumu vyplynulo, že deklarovaný zájem o vzdělávání je vysoký (a to v celé řadě témat), ale úplně se nepropisuje do skutečně absolvovaných kurzů či školení. To mohu bohužel potvrdit i za vzdělávací skupinu ASKOT. Zajímavá byla diskuse o příčinách, kdy jedním z hlavních argumentů byla snaha neupsat se ke konkrétnímu školení v čase možné tlumočnické zakázky. Zazněly i různé návrhy, jak tuto situaci řešit, například vypisovat stejný kurz ve více termínech, případně flexibilní storno podmínky. Z praxe organizátora k tomu musím dodat, že to často naráží také na závazky vůči lektorům, rezervaci místností, kdy bohužel nelze čekat do posledního dne, zda se kurz uskuteční. Podobně by vypisování více termínů s nižším počtem účastníků vedlo ke zvýšení cen kurzů, které se v ASKOT snažíme držet pro účastníky co nejnižší. Vědomě se navíc snažíme plánovat akce v dny či týdny, kdy bývá práce ze zkušenosti méně.
Co (se) vlastně učit?
Dalším zajímavým tématem byla diskuse na téma, co vlastně dnešní studenty učit. Velmi lapidárně to shrnula Nune větou „we simply don’t know.“ Svět překladatelských a tlumočnických služeb se velmi rychle proměňuje a akademické instituce se sice snaží držet krok, ne vždy je to ale z různých důvodů možné. V tomto kontextu je však důležité zjištění, které platí pro většinu překladatelských a tlumočnických programů, že se výhradně vystudované profesi věnuje jen menší část absolventů a dovednosti, které jim studium dalo, jsou schopni zúročit i v jiných, ať už více či méně příbuzných, oborech. V reakci na otázku z publika se také řešilo místo teorie překladu a tlumočení ve studijních plánech. Shoda panovala na tom, že teoretický komponent musí zůstat součástí programů. S Katkou Newland Ešnerovou jsme se shodli, že teorii tlumočení lze velmi dobře aplikovat na praxi a není ji tedy třeba považovat za žádného strašáka. Jiní kolegové pak na obranu teorie překladu zdůraznili, že učí schopnosti abstraktního uvažování a může být třeba výhodná i při promptování velkých jazykových modelů.
Trochu optimismu závěrem
Závěrem pak zbývá jen dodat, že další vzdělávání je určitě jednou z cest, jak zvyšovat svou konkurenceschopnost v době, kdy překlad a tlumočení čelí bezprecedentním výzvám. V tomto smyslu je velmi pozitivní zájem o akce, jakou byla mikrokonference, nejen z řad překladatelů a tlumočníků, ale i z řad studentů. Za pracovní skupinu pro vzdělávání pak mohu slíbit, že se budeme nadále snažit nabízet zajímavé vzdělávací příležitosti a budeme věřit, že o ně bude nejen mezi členy zájem.