Francouzský prezident Emmanuel Macron přijel 5. 3. 2024 na státní návštěvu do Česka. U návštěvy na tak vysoké úrovni nemohl chybět tlumočník. Shodou okolností tato povinnost připadla předsedovi Askotu Danovi Svobodovi, který se s námi v rozhovoru podělil o to, jak akce probíhala.
– Byla to tvoje první prezidentská návštěva?
U prezidenta Pavla jsem byl potřetí. Naše předchozí spolupráce byla setkání s různými místními velvyslanci. Návštěva hlavy státu to byla pro mě s tímto prezidentem první. Za předchozího prezidenta jsem doprovázel delegaci do Francie.
– Jak akce probíhala? Kolik jsi toho měl k tlumočení?
Vždy jsme měli dohodu, že pan prezident Pavel nechce tlumočit z francouzštiny do češtiny. Jenom z češtiny do francouzštiny. Řekl, že když nebude rozumět, zeptá se. Nikdy se nezeptal a reagoval k věci. Takže evidentně francouzsky rozumí velmi dobře. Anglicky mluví skvěle. Jeho tête-à-tête s prezidentem Macronem bylo bez tlumočení. Bylo to tedy hodně čekání za zavřenými dveřmi. Nevěděli jsme, o čem se baví, a pak spěch na tiskovku, které už byly s tlumočením.
– Prozradíš, jak se člověk dostane na seznam tlumočníků Hradu?
Začal jsem spolupráci už za prezidenta Zemana. Jak to v našem oboru chodí, doporučila mě kolegyně, která na Hradě tlumočila. Nemohla v jednom termínu. Tehdejší protokolář se se mnou následně chtěl sejít, abychom si popovídali. Bylo to ale dost obecné, bernou mincí pro něj bylo doporučení kolegyně. A vlastně se tam od té doby na francouzštinu střídáme.
– Jak dlouho předem se na takto důležitou akci objednává tlumočník?
Asi dva týdny nebo 10 dní. Málokdy to bývá výrazně víc dopředu. Pokud si dobře pamatuju, když jsme jeli za F. Hollandem, připravovalo se to víc v předstihu. Tentokrát, myslím, návštěva nebyla úplně dlouho dopředu plánovaná. Sám protokol říkal, že je to trochu hektické a přípravy na poslední chvíli.
– Dostal jsi program delegace předem? Nebo vznikal postupně? Jak utajovaný byl?
Měl jsem hrubý nástřel, který jsem dostal pár dní dopředu. Věděl jsem ale, že prezident Pavel byl v Paříži na konci loňského roku, takže jsem tušil, co čekat – tête-à-tête na Hradě i na Úřadu vlády bez tlumočení a potom pro novináře shrnutí výsledků jednání s tlumočením.
– Jaké jsi dostal materiály a informace k přípravě?
To je poměrně jednoduché. Nedostal jsem nic. Dostal jsem zhruba program, kde byly časy příjezdů a odjezdů, kdy se mám dostavit a že tiskovky budou v tolik a tolik. Tiskovka nakonec byla o hodinu později.
Kolega Tomáš Opočenský, který byl objednaný francouzskou stranou, dostal nějaké projevy předem. Vše ale záleželo na výsledku neveřejných jednání, takže se jich nakonec prezident Macron stejně moc nedržel.
Pokud člověk nějak sleduje dění, věděl, co přesně se bude řešit – že tam bude jádro a že tam bude Ukrajina. Takže nic, co by nás úplně zaskočilo.
– Jak probíhala spolupráce s protokolem na místě?
Dostal jsem základní informace. Na místě mě dovedli do sálu, kde se konala tisková konference. Tam jsem čekal a věděl jsem, že potom si musím hlídat pana velvyslance Fleischmanna, v jehož autě pojedu v koloně. Dojeli jsme na Úřad vlády a tam se nás ujal někdo jiný.
Tato akce byla rychlá. U těch předchozích byl vždy na místě protokolář a nenápadně naznačil, kdy a kam má tlumočník jít. Mají to zmáknuté, takže se v tom dá dobře vyznat. Když bylo potřeba, aby tlumočník přeběhl z vozu do vozu nebo byl k dispozici, dokázali to zařídit. Tlumočník se tak nemusí o nic starat. Protokolář je extrémně užitečný člověk a bez něj by hrozil průšvih. Vždy mám dobrý pocit, když tam je. Vím, že nevlezu, kam nemám, a někdo mě hlídá.
– Co tlumočnická technika na akci?
Na Úřadu vlády nás odvedli do standardní tlumočnické kabiny.
Na Hradě jsme byli v místnosti pro novináře vedle Brožíkova salonu, kde jednání hlav státu probíhalo. Uprostřed byl stůl a na něm improvizovaná kabina, tzv. akvárko, vzadu otevřené.
Nebylo to úplně jednoduché. Všude okolo novináři a hluk ze všech stran. Pomocníci z protokolu se snažili nám udržet výhled na řečníky, ale v okamžiku, kdy to vypuklo, se dovnitř navalil takový hrozen, že jsme viděli akorát záda novinářů a jinak nic.
– Zmínil jsi kolegu Tomáše Opočenského, kterého objednalo Elysée – věděli jste o sobě? Jaká byla spolupráce s ním?
Já jsem tlumočil vždy českou stranu, takže z češtiny do francouzštiny. Tomáš byl objednaný francouzskou stranou, takže tlumočil z francouzštiny do češtiny. Informace měl zcela separátně po své ose. Já jsem měl z Hradu informaci, že na místě bude pan Opočenský. S Tomášem vlastně pracuji poměrně často, tak jsem věděl, že to bude bez problémů. Ani jsme se nijak předem nedomlouvali. Zda měl nějaké podklady dřív bylo jedno, z podstaty toho, že šlo o tiskové konference a ty nejde předvídat.
– Kolik lidí přijelo s Macronem?
Přijela ochranka. Potom kolona, ve které nevím úplně, kdo všechno byl. Byli tam nějací francouzští novináři, potom několik těch ministrů, kteří zase měli nějaký svůj tým. Probíhalo několik paralelních jednání… Nevím, kdybych měl tipnout, řeknu tak 30–40 lidí celkem.
– Dostali jste požadavek na dress code nebo se spoléhá na to, že jste ostřílení a víte?
Napsáno jsem to asi nikdy neměl. Řekl bych, že předpokládají, že tam člověk nepřijde v džínách a v triku. Nikdy jsem se ale nesetkal s tím, že by to specifikovali.
– Co (jste) měli dobrého k jídlu? Schválně se ptám takto, neboť tlumočník se často nenají.
Co měli, shodou okolností vím, protože po mně chtěli na poslední chvíli přeložit menu do francouzštiny. My jsme ale rozhodně neměli nic. Tomáš vlastně u oběda byl kvůli jednomu francouzskému ministrovi, který nehovoří anglicky, ale nakonec netlumočil. A ani neobědval. Takže klasika.
– Nějaká veselá historka z natáčení na konec?
Když mě zaměstnanec Hradu doprovázel dovnitř, policejní ostraze se zablokoval systém načítání karet a nebyli schopní mě vpustit dovnitř. Už to vypadalo, že to nestihnu. Volali, že by už pana Svobodu potřebovali na místě. Nakonec se to podařilo zprovoznit a stihli jsme to.
Rozhovor zpracoval Libor Nenutil
Zdroj fotografie: ČTK