Askot v září přivítal hned dva nové členy. Jako první se vám představí polštinářka Hanna Marciniak.
O veselé historky z natáčení v rozhovoru nebyla nouze.
___
Ahoj Hanko, řekni nám něco o sobě. Jaké máš pracovní jazyky, jak dlouho už tlumočíš, co nejraději tlumočíš? 💡
Narodila jsem se a vyrůstala v Polsku, od svých 25 žiju trvale v Praze. Tlumočím už přes 15 let. Moje pracovní jazyky jsou polština, čeština a angličtina. Pasivně ovládám i slovenštinu. Ráda tlumočím školení, workshopy, akce zaměřené na výměnu zkušeností a know-how. Tam lidé opravdu poslouchají, zajímají se, tlumočník tam není jen proto, aby se vyčerpal rozpočet. Baví mě tlumočit obchodní jednání, pozorovat u toho různé vyjednávací strategie a aplikovat je do tlumočení. Baví mě inženýrské obory, hlavně energetika, železnice a pozemní komunikace. Nejvíc mě ale naplňuje tlumočit pro lidi, kteří se živí zajímavým řemeslem nebo oborem (kamnařina, výzkum netopýrů, výzkum parazitních hub, archeologie, funkcionalistická architektura).
Kdy tě poprvé napadlo, že se budeš věnovat tlumočení? 🎧
Těsně předtím, než jsem se odstěhovala do Prahy, jsem pracovala pro festival Měsíc fotografie v Krakově. Komunikovala jsem s českými a slovenskými umělci a kritiky, vybrala a přeložila texty do katalogu. Když mi organizátoři nabídli tlumočení na vernisážích a dalších doprovodných akcích, souhlasila jsem, přestože jsem to nikdy předtím nedělala, což myslím dost vystihuje mou povahu. A strašně mě to chytlo. Tenkrát jsem měla dost jiné představy o své profesní budoucnosti, psala jsem doktorskou disertaci… Zjistila jsem ale, že to není nic pro mě, potřebuji přímou interakci s lidmi a adrenalin, jinak rychle ztrácím motivaci. Dva roky nato doktorát letěl do koše, já měla živnosťák na překlady a tlumočení a spoustu naivních představ o tom, jak to v našem oboru chodí.
Co tě vedlo k tomu vstoupit do Askotu? 🤝
Askot je jeden z mála profesních spolků, kde se musíte prokázat nějakou odbornou kvalifikací. Proto mi to dává smysl. Líbí se mi také osvětová činnost a akce, které Askot pořádá.
Jaká je podle tebe budoucnost tlumočnické profese?
Moje situace je specifická tím, že kromě angličtiny mám dva aktivní pracovní jazyky, které ovládám na úrovni rodilého mluvčího. Navíc se jedná o dvě sousední země, které mají velmi intenzivní politické, ekonomické, kulturní a další vztahy. Jasně, stále víc akcí a jednání se koná v angličtině, bez tlumočení. A jejich procento se bude zvyšovat. Nikdy to ale nebude 100 %. Přeshraniční spolupráce v rámci EU fondů, přeshraniční kriminalita, politická spolupráce v rámci V4, obchodní jednání, veřejné zakázky: zde stále vidím obrovský potenciál pro tlumočení. S implementací AI v tlumočení jsem se zatím setkala spíše u akcí, které nebyly pro pořadatele příliš důležité a po obsahové stránce nijak náročné. Pro řadu klientů jsou mlčenlivost, spolehlivost a charisma stále nepřekonatelná výhoda „lidského“ tlumočníka. Mívám v práci silnější a slabší období. Počítám s tím, že situace v oboru se může rapidně změnit a já si budu muset hledat nové uplatnění, ale nijak mě to nestresuje. Nápadů mám dost.
Co děláš, když zrovna netlumočíš?
Mám dvě dcery, většinu času mimo pracovní dobu trávíme spolu. Když mám čas jenom pro sebe a je hezky, nejraději jsem venku, jdu se projít, zaběhat si, projet se na koloběžce apod. Miluju svou woman cave, což je zahradní chatka v jedné pražské zahrádkářské kolonii. Tam si čtu, dělám něco na zahradě, poslouchám u toho podcasty nebo jen tak čučím do zeleně a do ohně. Mám ráda dlouhé pěší túry se psem a přespávání venku v síti.
Popiš svůj nejbizarnější tlumočnický zážitek. 🤯
První bizár: tlumočení doprovodného programu jedné korporátní akce. Součástí programu byla večerní plavba lodí. To si takhle plujeme nočním městem a kultivovaně debatujeme… a vtom na palubu vtrhne polonahá gogo tanečnice! Lap dance byla opravdu ta poslední věc, co bych na korporátní konferenci čekala. Druhý bizár: tlumočení pro dva teenagery, kteří rodičům v Polsku ukradli auto a přijeli s ním do Česka. Dorazili bez jediného škrábance. Cestou tankovali, parkovali, jeli po horských serpentinách i po dálnici. Ani jeden neměl řidičák. Za mě dost dobrý výkon. A ten největší bizár si nechávám na závěr: tlumočení přednášky o scrotoxu. To si musíte vygooglit, pardon.
A jdeme na rychlé kolečko:
Konference v hotelu nebo holínky na poli? – Holínky na poli. Nebo v elektrárně. Nebo v obalovně.
Levé nebo pravé místo v kabině? – Blíž k dveřím 🙂
Do rodného jazyka nebo retour? – Záleží na řečníkovi a tématu.
Papír nebo digitál? – U simultánky digitál. U konsekutivy digitál (pokud mám přístup k počítači) + tištěný tahák.
Pravé nebo levé ucho? – Pravé. Nebo obě.
Chlebíček nebo koláček? – Chlebíček.