14. 10. 2024

Noví členové se představují: Milena Koucká Kurillová

V říjnu se novou členkou Askotu stala Milena Koucká Kurillová.

Co dělá, když netlumočí? A proč neumí tlumočit bez bot?

Přečtěte si rozhovor.

 

___

Ahoj Mileno, řekni nám něco o sobě. Jaké máš pracovní jazyky, jak dlouho už tlumočíš, co nejraději tlumočíš? 💡

 

Dobrý den a ahoj! Mými pracovními jazyky jsou ruština a angličtina. Tlumočit jsem začala už během studií na ÚTRL FF UK, ještě v minulém století. Baví mě to pořád, s postupem času se ale čím dál tím raději zavřu do kabiny, než abych někde pobíhala s blokem.

 

Kdy tě poprvé napadlo, že se budeš věnovat tlumočení? 🎧

 

Ve čtvrťáku na gymnáziu jsem se chtěla hlásit na rusistiku. Rodiče mě zviklali dotazem, co budu jako rusistka dělat? Tak jsem si v přehledu studijních oborů v Učitelských novinách našla, že jde studovat tlumočnictví a překladatelství. Nelitovala jsem nikdy.

 

Co tě vedlo k tomu vstoupit do Askotu? 🤝

 

Dospěla jsem do momentu, kdy mi připadá, že mám zkušenosti, které mohu nabídnout a které třeba někdo ocení, tak jako jsem já na začátku vlastní tlumočnické kariéry oceňovala podporu a pomocnou ruku starších a zkušenějších kolegů. A sdílení zkušeností v rámci profesní organizace může být užitečnější a účinnější než snaha jednotlivce. Chtěla bych se pokusit vrátit tlumočnické komunitě to, co jsem měla možnost načerpat.

 

Jaká je podle tebe budoucnost tlumočnické profese?

 

Jsem přesvědčena, že lidská komunikace bude i nadále probíhat primárně mezi lidmi, protože v ní nejde jen o slova. Technologie nám budou sice pomáhat stále více, ale tlumočníci jako vysoce kvalifikovaní profesionálové jsou nenahraditelní.

 

Co děláš, když zrovna netlumočíš?

 

Když netlumočím, tak máme tři děti 🙂 Posledních zhruba šest let připravuji další tlumočnickou generaci na ÚTRL FF UK. Trochu běhám, ráda plavu a chodím po horách i po rovinách. Během covidu jsem se začala učit český znakový jazyk.

 

Popiš svůj nejbizarnější tlumočnický zážitek. 🤯

 

Než bizarní zážitek, spíš překvapivé zjištění: Při tlumočení na fyzioterapeutickém semináři jsem následovala pokynu lektora a stejně jako účastníci jsem si při úvodním seznamování se a rozhýbávání se sundala boty. Okamžitě jsem zjistila, že bosa nejsem schopna se soustředit na to, co lektor říká, a místo toho vnímám podlahu, na které stojím. Takže když tlumočit, tak obutá!

 

A jdeme na rychlé kolečko:

 

Konference v hotelu nebo holínky na poli? – Nejlíp, když se to střídá.

Levé nebo pravé místo v kabině? – Teď už je to jedno.

Do rodného jazyka nebo retour? – Záleží na tématu.

Papír nebo digitál? – Papír!

Pravé nebo levé ucho? – Spíš levé.

Chlebíček nebo koláček? – Nejdřív chlebíček, potom koláček :-).

 

 

Děkujeme za rozhovor!

 

Sdílet na: