Jsme rádi, že v Askotu můžeme přivítat první tlumočnici českého znakového jazyka. A kdo jiný by jí měl být než Naďa Hynková Dingová.
Naďa je také prvním nováčkem, kterého Bára podrobila virtuálnímu „rozhovoru“. Brzy se těšte na další.
Příjemné čtení!
___
Ahoj Naďo, řekni nám nejdřív něco o sobě. Jaké máš pracovní jazyky, jak dlouho už tlumočíš, co nejraději tlumočíš? 🤓
Jmenuji se Naďa Hynková Dingová a tlumočím už 25 let. Tlumočím primárně mezi českým znakovým jazykem a češtinou. Jinak zvládám i tlumočení z mezinárodního znakového systému do češtiny, případně z britského znakového jazyka do češtiny. Mám nádhernou práci, která je neskutečně pestrá. Tlumočím na vysoké škole, ale i pro mateřské školy, tlumočím v komunitní oblasti (u lékaře, u kadeřníka, v obchodě, v bance, ale i na úřadech, v zaměstnání, na poště apod.), mám možnost tlumočit i v divadle, na koncertech, na nejrůznějších společenských, vzdělávacích a kulturních akcích, v médiích (v televizi, v rádiu, pro internetová vysílání, pro tisk) a samozřejmě na konferencích.
Ta různorodost je úžasná. Nedovolí vám to vyhořet a předchází to stereotypu, který velmi ohrožuje mnoho jiných profesí. Zároveň mám možnost si řídit, co a kde budu v konkrétních obdobích tlumočit. V současné době si hodně užívám tlumočení v galeriích, muzeích, v divadle a pro film. Posledních pět let žiju mimo Prahu, v Odoleně Vodě v cedrovém domě, který je splněným přáním mého manžela. Společně s manželem máme čtyři děti, takže je u nás pořád velmi živo. Za svůj život jsem měla možnost poznat různé kouty naší krásné země. Narodila jsem se v Karlových Varech, žila jsem v jedné vesničce u Chebu, studovala jsem v Brně, pracovala jsem (a stále pracuji) nejvíce v Praze.
Kdy tě poprvé napadlo, že se budeš věnovat tlumočení? 🎧 Vybavuješ si ten moment?
Pracovat s neslyšícími jsem neměla v plánu. Všechno je to náhoda, i když vlastně na náhody moc nevěřím – hlavně na ty krásné a osudové. Po gymnáziu jsem měla rozdílné plány od mého okolí. Chtěla jsem se vdát a mít spousty dětí. Okolí mě tlačilo do dalšího studia. Abych vyhověla, a přitom nepopřela své touhy, poslala jsem přihlášku na obor, na který jsem podle svého soudu neměla a nemohla jsem se tam dostat – na obor výchovná dramatika neslyšících na JAMU v Brně. Jednalo se o obor určený pro neslyšící studenty.
Samozřejmě jsem o neslyšících nevěděla vůbec nic, natož abych se s nimi byla schopná nějak domluvit. Nakonec mě na obor přijali. Já se brzy s neslyšícími spřátelila. Český znakový jazyk jsem se naučila tou nejlepší možnou cestou – trávila jsem tři roky s neslyšícími celé dny nejen ve škole, ale i na koleji a na nejrůznějších aktivitách. Tím jsem také na sebe nechala zcela přirozenou cestou působit i kulturu neslyšících. Po škole jsem dostala nabídku učit v bilingvální mateřské škole pro neslyšící, kde bylo zaměstnáno mnoho učitelů neslyšících a především jsem byla v neustálém kontaktu s neslyšícími rodiči neslyšících dětí. V té době byl velký nedostatek tlumočníků. Čas od času mě tak neslyšící kolegové a neslyšící rodiče požádali, abych jim zprostředkovala komunikaci v nejrůznějších životních situacích. Těchto požadavků postupně přibývalo a mě tato práce pohltila. Začala jsem v té době také aktivně působit v oblastech, které s tlumočením pro neslyšících bezprostředně souvisely (v oblasti vzdělávání tlumočníků, profesního sdružovaní, hájení práv a zájmů tlumočníků znakového jazyka apod.). Tlumočím dodnes a pevně věřím, že tlumočit budu do svých posledních dní. Jsem nesmírně vděčná za tuto zkušenost, kterou mi život dal.
Co tě vedlo k tomu vstoupit do Askotu? 🤝
ASKOT je pro mě uznávanou profesní organizací sdružující skupinu konferenčních tlumočníků. Na konferencích tlumočím mnoho let – to byl první důvod. Dalším zásadním důvodem byla skutečnost, že mezi tlumočníky v ASKOT nebyl zapojen žádný tlumočník znakového jazyka, přestože jich mnoho odvádí v oblasti konferenčního tlumočení skvělou práci. Chtěla jsem těmto kolegům ukázat, že ASKOT je otevřený i tlumočníkům znakového jazyka a vyšlapat jim tam cestičku. Pevně věřím, že těchto členů v ASKOT do budoucna bude přibývat.
Jaká je podle tebe budoucnost tlumočnické profese? 🚀
Na rozdíl od tlumočení mluvených jazyků tlumočení jazyků znakových není úplně samozřejmé nahrazovat různými moderními technologiemi. Snahy o vytvoření avatara, který by zprostředkoval komunikaci mezi slyšícími a neslyšícími komunikačními partnery, sice existují, ale vzhledem k povaze znakových jazyků to nebude jen tak reálně účinně použitelné. A tak se o práci ještě pár let opravdu bát nemusíme. Asi bude i v naší oblasti přibývat vzdáleného tlumočení (on-line tlumočení), ale na to už si pomalu zvykáme a nacházíme klady tohoto specifického druhu tlumočení.
Co děláš, když zrovna netlumočíš?
Po mnoho let jsem volný čas neměla žádný (nechala jsem se pohltit prací), následně jsem volný čas trávila s přáteli a sportem. V současné době hodně času trávím v přírodě, sbírám a dále zpracovávám bylinky a další přírodní bohatství. Baví mě vyrábět domácí produkty (k jídlu i do domácnosti). Návrat k přírodě mi dodal mnoho energie a pomohl mi uvědomit si, jaké jsou skutečné a trvalé hodnoty.
Popiš svůj nejbizarnější tlumočnický zážitek. 🤯
Pracovní? Tlumočnická profese přináší spousty takových situací. Na mysl mi teď přišla příhoda, kdy jsem tlumočila pro šéfa firmy, ve které byl zaměstnaný neslyšící. Tento šéf se k neslyšícímu zaměstnanci choval velmi nehezky, podle mého jeho chování hraničilo se šikanou a bossingem. V této situaci jsem vydržela tlumočit, ale bylo mi to opravdu nepříjemné. Cítila jsem nutkavou potřebu neslyšícího nějak povzbudit, pomoci mu. A tak jsem se po rozloučení s neslyšícím klientem jsem se vrátila za šéfem firmy a pěkně mu to vytmavila. Už při prvních slovech jsem věděla, že nedělám dobrou věc. Hlavně to bylo proti všem pravidlům a v naprostém protikladu k tomu, co jsem učila studenty tlumočení.
Od té doby jsem to už nikdy neudělala, ale tehdy jsem si fakt nedokázala pomoct. Taky jsem si při jiné příležitosti uvědomila, jak je svět malý a jak jsou cesty Páně opravdu nevyzpytatelné. Na jednom úřadu mě hodně naštval jeden z úředníků (zase se nechoval k neslyšícím klientům s respektem). Hned po tomto tlumočení jsem měla vést školení komunikaci s neslyšícími pacienty ve zdravotnickém zařízení. Hned jsem se podělila o svůj nepříjemný zážitek a patřičného úředníka jsem velmi pohanila (bez toho, aniž bych ho jmenovala). Nicméně se mezi zdravotníky ozvala jedna sestřička, která mi sdělila, že se s největší pravděpodobností jedná o jejího tatínka. Zase jedno poučení. Trapas to byl velký.
A jdeme na rychlé kolečko:
Konference v hotelu nebo holínky na poli?
Levé nebo pravé místo v kabině?
Do rodného jazyka nebo retour?
Papír nebo digitál?
Pravé nebo levé ucho?
Chlebíček nebo koláček?