V pátek 6. října byl hostem Askotu Andrea Caniato, odborník na kvalitu zvuku pro potřeby simultánního tlumočení. Přes počáteční technické problémy dostali účastníci nejen z řad členů Askotu spoustu užitečných a někdy i poměrně překvapivých informací.
Pandemie v čekárnách ORL
Pandemie covidu-19 se zároveň stala pandemií sluchových problémů u tlumočníků. Problémy se sluchem se samozřejmě u tlumočníků čas od času vyskytovaly i dříve. S nástupem online simultánního tlumočení se ale výrazně zvýšil počet kolegů všech věkových kategorií, kteří vyhledávají odbornou pomoc s potížemi jako je tinnitus, hyperakuze, ztráta sluchu, případně poruchy rovnováhy a závratě.
Hlavním podezřelým se záhy staly tzv. akustické šoky, tedy náhlé výkyvy velmi hlasitého zvuku, se kterými se dříve setkávali spíše vojáci, rockoví muzikanti nebo operátoři call center. To je ale jen část celého příběhu.
Je libo gin gin gin tonic?
Většinu z nás asi napadne, že hlasitost = decibely a čím více decibelů, tím větší riziko. Andrea použil velmi zajímavé přirovnání: decibely jsou měrná jednotka podobně jako litry. Pokud vypijeme litr piva, pravděpodobně na nás nebude mít zdaleka takové účinky, jako když vypijeme jeden litr čistého ginu. Jedná se ale přitom pořád o „litr alkoholického nápoje“.
S decibely je to podle Andrey Caniata podobné – nejde jenom o samotný počet decibelů, ale i o jejich náplň. A tady přichází na řadu agresivní komprese dynamického rozsahu, kterou z prostředí RSI dobře známe. Zjednodušeně jde o to, že dynamická komprese mírní rozdíl mezi nejhlasitější a nejtišší složkou zvuku: slabší signály zesílí a ty silnější naopak zeslabí. Výsledkem je „zahuštěný“ zvuk. Jak říká Andrea, jako by vám někdo do vašeho ginu s tonikem přidal několik panáků ginu navíc. Toho by si většina z nás všimla – a podle řady odborníků si podobně koncentrovaného zvuku všimne i naše vnitřní ucho.
Zvuk, který tlumočnické platformy takto produkují, je vysoce zpracovaný a nepřirozený. V mezilidské komunikaci ale hraje zvuk zásadní roli – možná větší než obsah sdělení. V základním nastavení videokonferenčních platforem o tuto složku komunikace přicházíme.
Co říkají studie
Andrea odkázal na několik zajímavých studií:
Studii Univerzity Jižní Kalifornie z roku 2018, tedy ještě před vypuknutím pandemie, v níž výzkumníci zjistili, že nekvalitní zvuk podle subjektivního hodnocení posluchačů snižuje důvěryhodnost prezentujícího i jeho obsahu. O této studii jsme psali také na našem blogu.
Další studie, už z roku 2021, se zaměřila na soudní řízení, která se v době pandemie konala na dálku prostřednictvím videokonferencí. V tomto případě výzkumníci zjistili, že špatná kvalita zvuku při výslechu svědka způsobila, že jím poskytnutá výpověď byla vnímána jako méně zásadní.[1]
Velmi zajímavá starší studie z roku 2002 se zaměřila na porovnání subjektivního hodnocení posluchačů (jak hodnotíte kvalitu zvuku?) s výsledky fyziologického měření míry stresu, kterou tito posluchači při poslechu různě kvalitního zvuku reálně vykazovali. Výsledky byly jasné: i v případech, kdy posluchači subjektivně hodnotili nevyhovující kvalitu zvuku jako uspokojivou, vyvolával špatný zvuk stres, který si sami neuvědomovali (!).[2]
Útok nebo útěk
Toto je zásadní zjištění: špatný zvuk vyvolává v našem organismu stresovou reakci typu útok nebo útěk a je vnímán jako ohrožení, a to i v případě, že „pouze“ pasivně posloucháme. Nepřirozený zvuk zpracovaný algoritmy způsobuje zvýšenou zátěž a únavu celého centrálního nervového systému, nejen našich uší.
Nejde jen o to, jak silný zvuk na ucho působí (decibely), ale také jak dlouho a kam přesně cílí. A zdá se, že na zhuštěný zvuk v rozmezí přibližně 3–4000 Hz je naše vnitřní ucho velmi citlivé i v případě, že je pod „bezpečnou“ hranicí 94 dB. U tlumočníků, kteří se RSI věnují pravidelně, je zátěž dlouhodobá a může způsobit nevratné poškození sluchu podobně, jako mohou u pacienta dlouhodobě upoutaného na lůžko postupně vzniknout proleženiny.
Co s tím?
Co tedy můžeme sami udělat pro to, abychom ochránili sluch svůj i sluch našich posluchačů?
Např. Zoom umožňuje nastavit zvuk tak, aby byl co nejpřirozenější („original sound for musicians“). Není to ale preferované nastavení platformy a abyste ho dosáhli, musíte překonat několik překážek. Andrea Caniato však doporučuje vytrvat. Podrobnější návod k tomuto nastavení najdete také na našem blogu v příspěvku od Libora Nenutila.
Nemusíte se obávat, že by nastavení lepšího zvuku vyčerpalo kapacitu vaší internetové sítě. Představa, že přenos kvalitního zvuku přes internet vyžaduje nadpozemsky dobré připojení, také není úplně opodstatněná.
Pokud jde o volbu mikrofonů, nejlepší jsou kabelové podcastové, které vůbec nemusejí být drahé, zato posluchačům zprostředkují přirozený zvuk. Vyvarujte se (želbohu hojně doporučovaných) callcentrových sluchátek se zabudovaným mikrofonem. Produkují „telefonní“ zvuk, který našim uším vůbec není příjemný. Stejně jako zabudované reproduktory počítače, bluetooth sluchátka nebo (i drahé) konferenční systémy v zasedacích místnostech.
Závěrem
Podle Andrey Caniata můžeme své uši vytrénovat na to, aby poznaly špatnou kvalitu zvuku. Sebelepší online nástroj nikdy nebude lepší než náš vlastní sluch.
Co bohužel možné není, je naučit své uši reagovat na nekvalitní zvuk méně citlivě. Nezbývá než zajistit, abychom pracovali s tím kvalitním.
[1] Bild, E., Redman, A., Newman, E. J., Muir, B. R., Tait, D., & Schwarz, N. (2021). Sound and credibility in the virtual court: Low audio quality leads to less favorable evaluations of witnesses and lower weighting of evidence. Law and Human Behavior, 45(5), 481–495. https://doi.org/10.1037/lhb0000466
[2] Wilson, Gillian & Sasse, Angela. (2002). Investigating the Impact of Audio Degradations on Users:.
